Pravomoci EU
Kompetence EU jsou vymezeny v evropských Smlouvách (články 2 až 6 Smlouvy o fungování EU).
Výlučná pravomoc | Sdílená pravomoc | Pravomoc provádět činnosti, jimiž EU podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států | Pravomoc přijímat opatření, v rámci kterých členské státy musí koordinovat své politiky | |||
|
|
Právně závazné akty EU v těchto oblastech s sebou nenesou harmonizaci vnitrostátních předpisů. |
Smlouva o EU uděluje Unii také pravomoc vymezovat a provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, včetně postupného vymezení společné obranné politiky.
Důležité: Ve většině politických oblastí EU má Evropská komise pravomoc předkládat návrhy právních aktů. V některých – jako je například společná zahraniční a bezpečnostní politika – však Komise tuto pravomoc nemá.
Pravomoci EU se dělí do třech kategorií:
- má EU výlučnou pravomoc (článek 3 Smlouvy o fungování EU) (tzn. že v dané oblasti smí přijímat opatření pouze EU)
- EU pravomoci sdílí s členskými státy (viz článek 4 Smlouvy o fungování EU) (členské státy smějí jednat pouze tehdy, neučiní-li tak EU)
- EU má pravomoc přijímat opatření na podporu, koordinaci a doplňování činnosti členských států (viz článek 6 Smlouvy o fungování EU) – v těchto oblastech EU nesmí přijímat právně závazné akty, které by vyžadovaly harmonizaci právních předpisů platných v členských státech.
„Sdílená pravomoc“ znamená, že jak EU, tak její členské státy smějí v dané oblasti přijímat právně závazné akty.
Členské státy však tak mohou činit pouze tehdy, pokud EU své pravomoci nevyužila nebo od jejího uplatnění výslovně upustila.
NE – právně závazné akty Unie v těchto oblastech s sebou nenesou harmonizaci vnitrostátních předpisů.
Pravomoci Evropské komise pro navrhování právních aktů EU
Právní akty EU jsou legislativní a nelegislativní akty přijímané evropskými orgány.
Orgány EU smějí přijímat 5 typů právních aktů.
Právně závazné akty
- nařízení
- směrnice
- rozhodnutí
Nezávazné akty
- doporučení
- stanoviska
Další informace viz článek 288 Smlouvy o fungování EU.
V rámci legislativního procesu Evropská komise předkládá návrhy právních aktů Unie. K tomu, aby se návrh stal platným právním předpisem, jej musí příslušný legislativní orgán schválit. V některých případech je legislativním orgánem Evropský parlament a zároveň Rada. V některých případech je to pouze jeden z nich.
Občanská iniciativa vyzývá Komisi k předložení právního aktu. Pokud Komise návrh právního předpisu předloží, musí jej legislativní orgán schválit.
Další informace o rozhodovacím procesu EU najdete v části Rozhodování v EU.
NE – EU má například pravomoc pro oblast společné zahraniční a bezpečnostní politiky, ale Komise v této oblasti nemá pravomoc předkládat návrhy právních aktů.
- Vždy, když je právní akt EU přijímán legislativním postupem (řádným nebo zvláštním), pokud Smlouva nestanoví jinak.
A
- Ve všech případech, kdy Smlouvy výslovně stanoví, že za předložení návrhu aktu odpovídá Komise.
Standardní rozhodovací postup pro většinu politických oblastí EU.
Je též znám pod názvem „spolurozhodování“, jelikož spočívá ve společném přijetí návrhu nařízení, směrnic nebo rozhodnutí Evropským parlamentem a Radou (viz článek 294 Smlouvy o fungování EU). Ani jedna z institucí (ani Evropský parlament ani Rada) nemůže přijímat právní akty sama.
Komise odpovídá za předložení návrhu právního aktu Evropskému parlamentu a Radě.
Zvláštní legislativní postupy se používají ve specifických případech, výslovně uvedených Smlouvami, a to při přijímání nařízení, směrnic nebo rozhodnutí Evropským parlamentem za účasti Rady, nebo při jejich přijímání Radou za účasti Evropského parlamentu (viz čl. 289 odst. 2 Smlouvy o fungování EU).
Zvláštní legislativní postupy se liší podle záležitostí, jichž se návrhy týkají.
Komise odpovídá za předložení návrhu právního aktu legislativnímu orgánu (Evropskému parlamentu / Radě) kromě případů, kdy Smlouvy stanoví jinak.
ANO – postup pro jejich přijetí je vymezen pro každý případ zvlášť Smlouvami.
Tyto právní akty jsou přijímány na základě návrhu Komise pouze tehdy, pokud tak stanoví Smlouvy.
Výše uvedený text má sloužit jako návod pro organizátory občanských iniciativ. Pro Evropskou komisi není právně závazný. Neposkytuje vyčerpávající informace a nepředstavuje oficiální interpretaci textu Smluv.
